Škola

Tento článek jsem začala psát už skoro před týdnem, ale pro jeho délku a pod množstvím zážitků, jsem ho pořád nemohla dopsat, tak tady tedy konečně je.
Tak se sem zase po nějaké chvíli vracím, abych se podělila o mnoho nových zážitků, které se přihodily. Asi největší novinkou bude, že jsem v úterý byla poprvé ve škole. První den byl trochu napjatý, což je normální, do nové školy v Americe nejdete mnohokrát za život naštěstí jsem tak nějak přibližně věděla, kde mám třídy, ale jistá jsem si zrovna nebyla. Nervy jsem měla z jiných věcí. Například, jestli otevřu svoji skřínku, protože když jsem byla na otevíracím dni, zkoušela jsem to asi desetkrát. A výsledek? Dvakrát otevřeno. Taky jsem se bála, jestli budu mít dobré spolužáky a profesory. No profesoři jsou skvělí, se spolužáky je to už trochu horší, ale snad časem budou přátelštější. Když jsem s Chloe vešla do školy, zamířily jsme nejdřív ke skříňkám. Chtěla jsem si tam odložit věci na trénink cross country, který měl být hned po škole. Toho jsem se taky trochu bála, nevěděla jsem, kde je šatna, kde budeme mít sraz a kde má učebnu Mr Lipa(kouč). Ale na to jsem zpočátku až tak moc nemyslela. Když jsem asi na pátý pokus s pomocí Chloe otevřela skřínku a uložila si tam věci, vydaly jsme se ke svým třídám. Musely jsme ale nejprve v hlavní hale počkat na první zvonění a teprve potom nás pustili do tříd. Zamířila jsem tedy ke třídě, kde jsem měla mít první hodinu business math. A to jsem ještě nevěděla, že nemáme jít hned do svých tříd, ale do tříd, které nám byly určeny a kde jsme měli vyplnit nějaké formality. Samozřejmě, moje papíry tam neměli, ale tak nějak jsem to neřešila, byla jsem ráda, že už jsem ve třídě. Asi jsem tak trochu očekávala, že se se mnou studenti dají do řeči. Velký omyl. Připadala jsem si jako vzduch. Srdce mi poskočilo radostí, když jsem ve třídě uviděla známou tvář a to hostitelskou sestru Beily, studentky z Německa. Hned jsem se cítila líp. Když jsme měli vyplňovat nějaké ty papíry na úvod, nebyla jsem si některýma věcma jista, tak jsem sebrala všechnu odvahu a zeptala jsem se holky sedící vedle mě. Problém je v tom, že se člověk prostě musí ptát na všechno a dostane se mu jen krátká odpověď. Když jsme zmíněné papíry odevzdali, většina třídy včetně té holky, s kterou jsem se jakžtakž „spřátelila“ no nedá se tomu tak říct,odebrala do tříd, kde měli mít první hodinu. Zůstala jsem sedět sama bez souseda a to mě trochu vyděsilo, všimla jsem si, že na druhém konci sedí jedna holka sama, a tak jsem se jí zeptala, jestli si s ní můžu sednou. No zpočátku mi věnovala trochu divný pohled, ale nebylo to nepřátelské, tak jsem toho využila. Shodou okolností tato spolužačka-Erika- byla ve škole nová, takže jsem mohla využít situace, a začala jsem se s ní bavit. Je to fajn holka. Ale asi bych ještě měla něco dodat, k popisu výuky business math. No když jsem si vybírala předměty, bylo mi řečeno, že business math, je jednodušší matika. Asi bych to tak nenazvala, možná bych to ani matikou nenazvala. Označila bych to jako hodina základů matematiky pro první stupeň základní školy. Ano, až tak to bylo jednoduchý, opravdu jsem si říkala, že to nebude mít žádný smysl. Na druhou stranu jsem si říkala, že to budu mít trochu stížený, tím, že je to v angličtině, ale i tak jsem přemýšlela o změně. K té nakonec ale nedošlo, o tom se zmíním později. Další hodinu jsem měli writing, úroveň už byla značně vyšší. Máme mladou profesorku, je moc milá a zábavná. Každé tři týdny máme za domácí úkol napsat Journal na tři A4. Pro mě trochu nepředstavitelný, neřekla bych v češtině, ale v angličtině? No uvidíme. V hodinám po celý týden jsme psali různé práce a já jsem zjistila, že mám opravdu ještě co dělat. Tak ráda bych se nějak pěkně vyjádřila, ale zatím nemám dost slov. I tak jsem se ale snažila, aby to nějak vypadalo. Po Writing jsem měla oběd, oběd je rozdělený na skupinu A a B, každá ho má v jinou dobu. Zatím jsem si tam koupila jídlo jen jednou. Docela mě to překvapilo, samozřejmě tam měly různé typické americké „jedy“ ale měli tam salátový bar a taky jsem si dala něco, co vypadalo jako fornetti plněné sýrem. Docela mi to chutnalo. První den jsem seděla v jídelně se Sarou, holkami z týmy a dalšími výměnnými studenty. Ale další obědy už jsem většinou seděla jen s Filipem (student z Německa),je moc milý a bude tu jen půl roku. Sara se na mě tak trochu vykašlala, ale mě to ani tak moc nevadí, v poslední době mi přestala sedět. Překvapilo mě když si k nám v pátek při obědě přisedly dvě holky. Jedna z nich se jmenuje Megan a druhá Emily. Jsou to moc milé holky zvlášť Megan, mimochodem je se mnou taky v Muic choir, který mám předposlední hodinu. Po obědě mám hodinu Biologie, no taky strašně jednoduchý. Jediný problém je, že občas nerozumím nějakým slovíčkům a musím se hodně ptát, ale co se týče náplně učiva, to mě opravdu překvapilo. Studenti nevědí takové základní věci, já to většinou všechno vím, jediný problém je v tom, vysvětlit to v angličtině. Tam jsem mimo jiné taky poznala moc „milé“ a „ochotné lidi“. Poprvé to vypadalo tak, že vedle mě byla volná židle a po chvíli zmizela. Vzala si ji jedna holka a sedla si do trojice s jinýma holkama , takže jsem seděla sama. Profesor nakonec dotyčné řekl, že si musí sednout vedle mě. No asi si umíte představit, že sedět s člověkem, který nechce sedět s vámi je trochu nepříjemné. Abby, ta holka, si mě samozřejmě nejdřív vůbec nevšímala, takže jsem se musela snažit s ní nějak komunikovat. Ale nějak to nakonec šlo, horší bylo, když jsem přišla v pátek do třídy a na místě vedle mě seděla jiná holka. Nejspíš kamarádka Abby, asi se pro změnu prohodili. Ta byla snad ještě horší, odpověď se mi vždy dostala jen stručná, ooo jak příjemní někteří amíci jsou… Po Biologii konečně přišel můj nejoblíbenější předmět celého dne a to music choir s Mr Parkrem, nejbláznivějším a nejmilejším učitelem, kterého jsem kdy potkala(když samozřejmě nepočítám svojí paní učitelku na klavír v Praze). Mít s ním hodinu je vážně relax. Je hrozně fajn, už mi dal i adaptér na keyboard, který mi mimo jiné půjčil na celý rok. No považte, kolik profesorů by takové gesto udělalo. Dal nám mnoho pěkných písní, který budeme zpívat po celý první semestr. V music choiru je se mnou taky Erica (z business math), Danni (studentka z číny), Megan a Briana. Briana je holka, se kterou jsem se seznámila právě ve sboru. Je strašně fajn, je na škole taky nová. Přestěhovala se z Floridy, do Ludingtonu, protože to byl sen její mámi. Moc jsem se s ní dala do řeči, vyměnily jsme si čísla a hned ten den(pátek) jsme spolu šly na fotbal a school dance.
Ale nebudu předbíhat. No samozřejmě jsem byla unavená ze školy a už tak mi dalo hodně práce se přinutit jít na school dance, ale když mi Briana po návratu domů zavolala, že by moc ráda šla i na ten fotbal, no prostě jsem se obětovala. Přijela pro mě s jejím tátou a svezli mě až k fotbalovému hřišti. Průběh fotbalu byl pro mě jako vždy stejný, ale o to tentokrát nešlo. Hru jsem samozřejmě opět vůbec nevnímala. No do teď jsem se nějak ani nesnažila pochopit pravidla, stačí mi vidět, jak tam spolu všichni bojují Na fotbale jsem se střetla i s Danni a později i s Megan. Megan je vážně skvělá holka. Je to možná první člověk, který se se mnou dal do řeči a začal mluvit jako první. Což je tak trochu obdivuhodné a o to víc si toho vážím. Ale nejen to, dokonce nás vzala a postupně seznámila se svými kamarády ze školy. A že jich nebylo málo. Konečně jsem se začala cítit líp a líp. Po konci zápasu, překvapivě mi to uteklo velmi rychle, jsme se ve tmě odebrali ke škole. Když jsme tam dorazili a zaplatili si vstup zamířili jsme do školní jídelny, kde se vše mělo odehrávat. Pomalu jsme se blížili a já už z dálky slyšela velký hluk a hudbu. Jídelna ještě nebyla zcela plná, ale já jsem nepochybovala o tom, že se co nevidět zaplní. Stoupli jsme si téměř doprostřed sálu, ale já jsem zrovna nemínila začít tancovat, když jsme byli všem nadohled. Briana vypadala, že se jí to hodně líbí a už se začínala vlnit do rytmu hudby. Když se sál naplnil a ze mě spadla ta trocha nervozity, začala jsem taky tancovat a okruh lidí kolem mě se pořád měnil. Což bylo jen ku prospěchu a postupně jsem se začala seznamovat s novými lidmi. Bylo to strašně moc fajn, všichni byli najednou tak přátelští, konečně jsem se cítila opravdu dobře. V jídelně byla skoro tma jen různá barevná světla ozařovali prostor kolem, což mělo opravdu atmosféru. Skvělý bylo taky, když se občas uprostřed sálu udělal chumel lidí a mezi nimi jsem mohla vidět pár straších kluků, jak tančí street dance. To byla vážně síla Asi před dvanáctou hodinou pro nás přijela Brianina máma a odebraly jsme se domů. Ale zážitek to byl opravdu skvělý. Jen jsem nevěděla jak zvládnu závod cross country, který měl být hned druhý den. Byla jsem překvapena, byl to můj první závod při kterém jsem se ani jednou nezastavila, a to i přesto, že byl hrozný slejvák a na trati byly překážky. Měla jsem z toho opravdu skvělý pocit.

My hostmum

Dnešní příspěvek jsem se rozhodla věnovat výhradně své hostmum, protože si myslím, že si to naprosto zaslouží. Když jsem se poprvé setkala s Jan a strávily jsme spolu první chvíle, nebylo to pro mě jednoduché. Někteří z vás o tom vědí, nemluvila jsem o ni zrovna v nejkladnějším slova smyslu. Ano, říkala jsem jen ty špatné stránky, které má a hloupě jsem přehlížela ty dobré, které od včerejška začaly převažovat ty zlé. Asi se možná divíte, co způsobilo tento obrat o 360 stupňů. Musím se ale trochu rozepsat, protože to nemůžu pospsat jen v pár řádcích.
Trochu tedy odbočím. Poslední doubou jsem si začala na všechno zvykat, je pravda, že jsem trávila čas raději mimo domov a Jan. Neměla jsem to tu tolik ráda, ale nadruhou stranu mi to nevadilo. Byla jsem přesvědčena, že se časem přizpůsobím. Poslední týden jsme s Chloe strávili většinu času v domě Cathy (mé area rep.), Jeffa, Danni a Sary. Cítila jsem se tam skvěle. A není divu, mají klavír, v lednici je čerstvé jídlo, internet funguje bez problému a rodina působí hrozně mile, jak Sara, tak i Danni mají velký pokoj a svoji koupelnu. No prostě srovnávat tyto fakta pro mě bylo velice těžké. Ale teď vím, že jsou to jen povrchové věci, nezáleží na tom, jestli u Jan máme občas bordel na koberci, okna se nedají umít, v lednici jsou zkažené věci a vůně není zrovna přívětivá. Ale je to domov, ano je, protože Jan nás má ráda. Nemůžeme to poznat na první pohled, ale to, že na nás třeba čekala včera do noci a já vím, že na nás opravdu čekala, protože neměla převlěčené oblečení na spaní, mluví za vše. To že mě vzala do obchodu se zdravou výživou nakoupit si věci, které mám ráda. Proč jsem do včerejška pořád přehlížela tyto fakta, to opravdu nevím, ale teď jsem konečně začala myslet a jsem za to opravdu ráda. Ale tohle uvědomění nepřišlo jen tak. Většinu včerejšího dne jsme strávily s Chloe na návštěvě u Cathy, cítila jsem se tam vážně skvěle. S Danni jsem upekla dort pro Cathy, protože měla narozeniny. Chloe pomohla upéct pizzy. A po večeři jsme hráli s celou rodinou domino. Bylo to skvělý, téměř se mi nechtělo odejít. Když už ale přecejenom bylo pozdě a připravovaly jsme se k odchodu, Cathy si mě vzala stranou a zeptala se mě, jestli nepřemýšlím o změně rodiny, protože Jan je arrival hostfamily. Zkrátka to chtěla vědět, je to moje are rep. Trochu mě to zaskočilo a asi v tom šoku jsem ze sebe vychrlila všechno co mě trápí, chloe se potom připojila, ale ona si přecejenom tolik nestěžovala. Cathy nám řekla, že se máme během příštího týdne rozhodnout a případně se poohlédnout po nějaké jiné rodině. Možná bych o tom nikdy nepřemýšlela, kdyby se Cathy nezeptala. Zkrátka v tu chvíli, když jsem si představila novou rodinu, byla to krásná představa. Ale ted už vím, že přemýšlet o tom byla chyba. Cathy nám sice vyprávěla o tom, jak Jan měla v minulosti výměnné studenty, kteří měnily rodinu. Důvodem bylo prý, že Jan nic nedělala Prostě přišla z práce a seděla a koukala na televizi, nebo šla spát. Ano, to je pravda, ale já vím, že nás má ráda. Nechce, abychom tu byly smutné. A její činy mluví za vše. Všechno jsem si uvědomila díky Chloe, kterou mám opravdu moc ráda. když jsme přišly domů a Jan šla spát, šly jsme si o tom všem popovídat. všechno jsme si urovnaly a teď víme, že chceme být s ní a že se máme navzájem. Mám Chloe moc ráda, je opravdu jako moje sestra, vždyť jsem vlastně šťastnej člověk. Osud mě má rád, není přeci samozřejmost, abych si sedla se svoji novou sestrou. Ale s Chloe jsme na stejné vlně, cítíme spolu. Včera jsem si o všem popovídaly, o minulosti, která je se shodou okolností velice podobná jako má. I jsme si pobrečely, ale nechtěla bych jinou hostsestru. Všechny problémy můžeme řešit spolu a Chloe je ten člověk, který mi otevřel oči. Díky ní jsem si uvědomila všechno, co pro nás Jan udělala. To jak se snažila za každou cenu najít mi klavír a podařilo se, nemám sice klavír, ale keyboard a i to je víc než jsem očkávala. Sehnala mi stůl a lampu. Dneska, když jsem se probudila, viděla jsem, že byla nakoupit a koupila mi tofu a velký bílý jogurt. Vyndala nám odpad v koupelně. Nesmýšlý špatně o studentech, kteří ji opustily, naopak váží si jich a chápe je. Ale tito studenti si neuvědomili, jak úžasná ona je. I když chápu, že možná je těžší si toto uvědomit, když je tu jen jeden student a může se cítit, že je opuštěn. Proto je neodsuzuju. To, že se s námi Jan pořád nebaví, to může být naopak někdy výhoda. myslím si, že během roku budu dost unavená ze školy a nebudu tak aktivní se pořád o něčem bavit. Stačí, když budu vědět, že na mě doma čeká někdo, kdo mě má rád a kdo ví, že to není lehké. Za všechno jí moc děkuji a rozhodně už nelituji, že jsem se rozhodla tuto rodinu přijmout. Určitě to bude už jenom lepší a lepší.